Pokročilí 

Letní semestr 2018/19

1 Hodina

14 kroků, které dodají dynamiku fotkám v protisvětle

1.Přibližte obraz příkazem Zvětšit (Num +). Při bližším prozkoumání fotografie uvidíte na hranách tmavých objektů focených proti obloze výraznou chromatickou aberaci (fialové a zelené obrysy).

2.Chromatickou aberaci odstraňte zaškrtnutím volby „Chromatická vada“ v záložce Objektiv. 

3.Snímek trpí také zkreslením perspektivy, linie letohrádku proto nejsou rovnoběžné. 

4.Přestože je snímek vyfocený za slunečného dne a vyvážení bílé bylo nastavené na denní světlo, je fotografie celkově chladnější. Nastavte proto Vyrovnání bílé na „Zataženo“ a dodejte tak obrázku teplejší odstíny.

5.Pro zesvětlení tmavých a středních tónů zvyšte mírně Expozici.

6.Snižte hodnotu posuvníku Světla a obnovte tím kresbu v obloze.

7.Kresbu v tmavých místech obnovte posuvníkem Stíny. 

8.Fotografie v protisvětle mají vždy nižší kontrast. Můžete tedy využít klasický posuvník  Kontrast anebo úpravu tonální křivky. V tomto případě je ovšem lepší použít nástroj Odstranění oparu.

9.K finálnímu ztmavení oblohy použijte nástroj Přechodový filtr (G).

10.Většině fotografií pomůže také lehké zvýšení Zřetelnosti. 

11.Při pohledu na histogram zjistíte, že v jeho pravé části se nachází poměrně dost nevyužitého prostoru. Znamená to, že fotografie nevyužívá celý dynamický rozsah, který máte k dispozici. Má tedy nižší kontrast. Posuňte proto Bílý bod zcela doprava pro roztažení histogramu v celé jeho ploše. 

12.Základní úpravy fotografie máte nyní hotové a zbývá jen doladit drobnosti. Například upravit kompozici ořezem fotografie. 

13.Poté vymažte z fotografie psa v pravé části snímku a muže v levé části obrazu.

14.Nakonec z obrazu odstraňte barevnou složku digitálního šumu, který se zvýraznil při vytažení kresby ze stínů.

Fibinačiho sedmička

Principy pokročilé kompozice ve fotografii pomocí Fibinačeho

Fotoalbum

Naše fotoalbum digitální fotografie

digivek.zonerama.com

přihlášení na stránkách www.zonerama.com

Sylabus pro čtvrtý semestr obecně

2 Hodina

Práce s bleskem X-sync

Kýženého výsledku bylo dosaženo až nastavením režimu FP flash, který umožní překonat limit X-sync času. 

X-SYNC, SYNCHRONIZAČNÍ ČAS BLESKU zde

Při časech kratších než asi 1/200 sec je obtížné si představit, že štěrbinová závěrka dokáže tak rychle odkrýt senzor první lamelou a ihned senzor zakrýt lamelou druhou. Používá přitom malý trik, který umožní nastavit i časy kolem 1/4000 sec. Lamely se v takovém případě jen pootevřou a obě přes senzor přejedou. Přes senzor tak přejede úzká štěrbina, která zajistí každé části senzoru expozici ekvivalentní velmi krátkému času. Rychlost přejezdu štěrbiny však může zůstat nízká a to i u časů velmi krátkých.

Problém ale je práce s bleskem, který svítí jen velmi krátký čas (typicky 1/1000 sec). Díky štěrbině by totiž blesk vytvořil na snímku jen pruh a proto fotoaparáty při práci s bleskem nedovolý nastavit kratší čas než takový, kdy se ještě závěrka otevírá celá. Tento nejkratší čas se označuje jako X-sync a bývá u DSLR typicky kolem 1/125 až 1/250 sec. Jinými slovy - s bleskem nelze fotografovat kratšími expozičními časy než je X-sync.

Sraz Ústecké podzemí

3 Hodina

Fotografování se systémovým bleskem

Automatický režim – důvěřovat nebo ne?

Zde si dovolím zůstat u značky Canon, kterou znám. Budu tiše předpokládat, že moderní systémy měření zábleskového světla (Canon, Nikon, Minolta, Pentax) jsou z pohledu výsledné funkčnosti téměř totožné, stačí si přečíst princip měření. Canon nabízí systém označovaný E-TTL, kdy je měření svázáno s aktuálním zaostřovacím bodem. Blesk vydává těsně před vlastní expozicí měřicí předzáblesk, na základě jeho vyhodnocení pak nastavuje výslednou expozici.

Dále se mé úvahy budou pravděpodobně rozcházet se všemi detailisty, ale můj náhled na věc spočívá v již uvedeném mottu. Každopádně moje praktické zkušenosti jsou takové, že se můžete při běžném fotografování spolehnout na to, že blesk udělá přesně to, co má (rodinné foto, svatby, exteriér, interiér). Nestalo se mi, že by daný snímek byl bleskovým světlem vysloveně vypálen nebo podexponován, a to ani v situacích, kdy na svatbě jsem z nedostatku času překomponovával snímek bez předchozího blokování bleskové expozice. Doporučuji se naučit s ním pracovat a využívat ho, pokud měřicí záblesk neruší, a tím se vyhnout odchylkám expozice při použití blesku. I bez blokování a korekcí ale krytí vyvolaného filmu jako takového nevykazovalo výrazné rozdíly. Opakovaně upozorňuji, že mluvím o běžném fotografování na negativní materiál, kde můžeme počítat s jistou expoziční pružností, nikoliv o fotografických záludnostech.

Blokování bleskové expozice

Pokud se naučíte používat funkci blokování bleskové expozice, obejdete výše zmíněný problém spojený s překompozicí snímku a dostanete i v automatickém režimu fotografie přesně podle svých požadavků. Najdete ho od základních modelů autofokusových zrcadlovek výše, používá se s připojeným externím bleskem, s interním zpravidla nefunguje.

Jde o to, že potřebujete na nějaké místo zaostřit, a také ho i správně bleskem exponovat, ale zároveň potřebujete překomponovat snímek po zaostření. Pokud zvolíte výše uvedený postup (zaostřit, překomponovat, exponovat), bude objekt, na který bylo původně zaostřeno, zpravidla přeexponován bleskovým světlem, protože fotoaparát se bude marně snažit bleskem dostatečně osvítit pozadí. Pokud ale zaostříte, poté stiskem tlačítka FEB vyvoláte blesk, elektronika blesku si změří potřebnou expozici a po jistý čas (zpravidla 15 – 20 vteřin) si ji pamatuje. Takže, pokud během této doby překomponujete snímek a exponujete, dostanete správnou bleskovou expozici. Mimochodem, pokud si dokážete vybrat správné místo snímku pro blokování bleskové expozice, lze tak částečně obejít potřebu korekcí. Například pokud chcete vyšší výkon blesku, stačí vyvolat blokování blesku do volného prostoru nebo na tmavší objekt. Tady je to samozřejmě o zkušenosti, sám tuto metodu moc nepoužívám. Je ale třeba mnohem rychlejší než nastavování korekcí.

4 Hodina

Deštník vs. softbox - jak fungují a v čem se liší

Většina lidí, kteří si pořídí systémový blesk, začne časem přemýšlet o koupi nějakého prostředku pro úpravu jeho světla. Zpravidla se rozhodují mezi deštníkem a softboxem, často ale neví, jaký je mezi nimi v praxi rozdíl a který jim poslouží lépe.

Co mají deštníky a softboxy společného

Deštníky i softboxy mají stejný základní účel - slouží ke „změkčení“ světla. Reflektor systémového (nebo studiového) blesku se chová jako bodový světelný zdroj a dává proto ostré, tvrdé nasvícení. Když potřebujeme světlo měkké - jako např. na klasický portrét - pak je třeba světlo blesku nějak změkčit. Jedním ze způsobů je právě použít deštník resp. softbox.

Jak funguje deštník

Deštníky se dle způsobu použití dělí na dvě velké skupiny - difusní a odrazné. Dělají (skoro) totéž, fungují a používají se ale trochu jinak:

Difusní deštník

Difusní deštník je opatřen průsvitným, ale neprůhledným plátnem. Blesk se při jeho použití namíří přímo na fotografovanou scénu a difusní deštník se umístí mezi něj a fotografovaný objekt. „Bleská“ se tedy skrz deštník.

Sveet spot

Sweet spot objektivu je hodnota clony, při které má objektiv nejlepší kresbu. U nízkých clonových čísel se projevují optické vady objektivu, u vysokých zase difrakce světla na cloně. Nejostřeji tedy objektiv fotí někde v oblasti středních clonových čísel.

sraz ústecké muzeum 

5 Hodina

Předsklopení zrcátka

Dejte si pauzu

Jistě víte, co je to předsklopení zrcátka, že ano? Pro jistotu rychlý výklad: Zrcátko je nenulová hmota, která svým pohybem nahoru před otevřením závěrky způsobí „kopnutí“. Je to sice neznatelné rozechvění, ale fotografujete-li například s dlouhým sklem, může hrát nezanedbatelnou roli – a to i u fotoaparátu na stativu s aktivní samospouští nebo dálkovým ovládáním. Kvůli tomu existuje funkce předsklopení zrcátka, která zajistí, že se nejprve zrcátko vyklopí, poté nastane časová prodleva, aby se případné chvění ustálilo, a až pak se otevře závěrka. Mimochodem: Používáte předsklopení zrcátka? Je to vynikající funkce, nezanedbávejte ji! Já osobně kdykoliv mám fotoaparát na stativu, po předsklopení sahám zcela automaticky.

sraz ústecké muzeum 

6 Hodina

Hvězdička

CLONA

irisová clona s 5 lamelami (zahnuté lamely pro kruhovější tvar)

Clona je jednoduše řečeno otvor v objektivu, který může měnit svou velikost, a tím ovlivňovat, kolik světla projde na světlocitlivý materiál. Konkrétní technické řešení clony se může u různých přístrojů lišit. Objektivy digitálních zrcadlovek používají irisovou clonu – je složená z několika lamel, které postupným zavíráním zmenšují téměř kruhový otvor.

DIFRAKCE

Difrakce je fyzikální jev – ohyb světla na hranách. vyskytuje se všude, ale málokde ji postřehnete. Právě na cloně v objektivech fotoaparátů se může projevit výrazně na výsledné fotografii.

Na hranách lamel clony se totiž část světla ohýbá, nedopadá tam kam by měla, interferuje s ostatním světlem, a vzniká tak mírná neostrost. Pokud je clona otevřená, světla které projde neohnuto středem clony je dostatek, aby nebyl vliv difrakce vidět. Když ale zacloníte, typicky tak kolem clony 16 se difrakce projeví. Příliš malý otvor v objektivu má za následek, že je snímek celkově neostrý.

A právě tento ohyb světla na lamelách clony, který je v případě běžné fotografie na škodu, protože snímky s vyššími clonovými čísly jsou neostré, umožňuje vytvářet i jeden zajímavý efekt.

„HVĚZDIČKY“ KOLEM SVĚTEL

tvar clony a příslušná "hvězda" vytvořená bodovým zdrojem světla

Hlavně u nočních snímků, kde jsou v záběru intenzivní světelné zdroje – typicky pouliční osvětlení – vznikají na fotografiích kolem těchto světel „hvězdičky“. Z každého světla vychází větší nebo menší počet paprsků, někdy delších, někdy kratších. Tyto paprsky jsou právě důsledkem interference světla ohnutého difrakcí na ne zcela kruhové cloně.

Počet paprsků přímo závisí na počtu lamel clony – na tom, kolikaúhelníkový je její otvor. Při sudém počtu lamel clony je počet paprsků stejný jako počet lamel, při lichém počtu lamel je dvojnásobný. Clona se 6 lamelami tak vytvoří hvězdičky s 6 paprsky, clona se 7 lamelami 14 paprskovou hvězdu. Jiný objektiv tak může vytvořit úplně jiný efekt.

7 Hodina

Manuál vs automatika

Jak správně použít manuální nastavení versus poloautomatika

poloautomatika se nejlépe využije tam kde je potřeba rychle měnit hloubku ostrosti

použití při repotáži, svatba

nastavý se priority clona A a nechá se dopočítat čas

clona se nastaví na co nejnišší hodnoto

teoreticky by hlavní objekt měl být ostr, zbytek rozostřeno

nastavení priority času S

nastavím čas na takový jaký jsme schobni udržet z ruky

např. při ohniskové vzdálenosti 50mm nastavíme čas 1/50 a clonu necháme dopočítat

teoreticky bude co možná nejvíce vše ostré popředí i pozadí

Kdy je vyšší ISO přínosem a kdy ho záměrně použít

použití například při koncertech

doporučuji vždy na začátku focení zkontrolovat ISO citlivost

a rozhodnout o použití šumu ve fotografii

nezapomeňte při použití šumu převést fotografie do černobílé, šum jim sluší :D

zajímavé stránky na vyvolání 24print.eu

vyberte z menu fototky a ve spodní části:

Tento ekonomický laserový tisk můžete objednávat v menších (10x13 cm až A4), nebo větších velikostech (20x30 cm až A3). SD čtvercové(15x15 až 30x30 cm).

Photovia

na stránkách https://www.photovia.sk/

založte si účet

otevřete si pracovní sešit

a projeďte si úkoly Experiment

Úkol je na celé prázdniny

Photovia.sk - Naučte sa fotografovať online

sraz jezero Milada 

8 Hodina

Tvorba high key fotografie

High key je termín užívaný pro označení fotografií s převažujícím množstvím světlých tónů a velmi malým kontrastem mezi světlem a stíny. Výsledný obraz je velmi světlý, bez výrazněji tmavých částí.

Technika high key je používána od dob černobílé fotografie, kdy se s ní pracovalo mnohem častěji než nyní. Nejlepších výsledků je tedy možné dosáhnout při převodu snímků do odstínů šedé, případně při potlačení barevnosti a zvýraznění pouze jemných pastelových odstínů barev. U plnobarevných snímků je použití techniky velmi závislé na složení scény a na zachycených objektech. Nejčastěji se pracuje s high key technikou u barevné monochromatické fotografie, která akcentuje nádech jedné z barev a ostatní potlačuje.

Nejčastěji se s high key osvětlením pracuje při fotografování portrétů a zátiší. Tvořit snímky s high key osvětlením není až tak těžké, jak by se mohlo zdát. A upřímně řečeno se můžete k high key snímku dopracovat i upravením původně nepovedené=přeexponované fotografie.

Typická ukázak high key tonalityTypická ukázak high key tonality

HIGH KEY V TERÉNU

Předpokladem pro úspěšné fotografování v high key tónině je objekt relativně světlých barev, fotografovaný na světlém pozadí. Osvětlení by mělo být silné čelní avšak zároveň měkké a rozptýlené. Nutná je také mírná přeexpozice, aby bylo dosaženo „zářícího“ efektu, nejde však o to vytvořit přepaly.

Pro fotografování v high key osvětlení v exteriéru je ideální využít dne, kdy skrze zataženou oblohu proniká rozptýlené světlo, v takovém případě, můžete pořídit záběry vhodné pro další úpravu v počítači. Alternativou je fotografování za slunečného dne, kdy je však třeba rozptýlit dopadající světlo například sluneční plachtou (pozor na případný barevný nádech) a zbývající světlo pak směrovat odraznou deskou na fotografovaný objekt.

Nejen portréty je možno fotografovat v high key osvětleníNejen portréty je možno fotografovat v high key osvětlení

Máte-li raději fotografování zátiší a krajin než fotografování lidí, pak je pro vaši tvorbu ideální přivstat si a pokusit se zachytit krajinu v ranní mlze. V časných hodinách, kdy vychází slunce je navíc světlo velmi jemné a rozptýlené přes vrstvu mraků.

HIGH KEY V ATELIÉRU

Při práci v ateliéru se obvykle používá čtyř světelných zdrojů, kdy jsou dva směrovány na fotografovaný objekt a zbylé dva potom na bílé pozadí. Nasvícení pozadí je velmi důležité, protože nám umožňuje dosáhnout celkového efektu rozzáření snímku a zajistí jeho bělost.

Jedno z předních světel by mělo být zvoleno jako hlavní s větším výkonem a druhé potom jako doplňkové. Zadní světla na pozadí musí být nastavena tak, aby bylo pozadí bílé, ale přitom nebyl snímek plochý.

Základní rozložení světelZákladní rozložení světel

Jelikož má málokdo z nás doma ateliér, podívejme se, jak se dá popsané svícení nahradit. Na pozadí můžete použít roli bílého papíru, velký bílý ručník či nejlépe bílé prostěradlo. Nasvětlení pozadí je možné například halogenovou lampou, jako hlavní zdroj světla pak využijete externí blesk umístěný mimo osu fotoaparátu.

Pro rozptýlení světla blesku je možné použít třeba povlak na polštář nebo jemný pauzovací papír, které nahradí funkci softboxu. Doplňkové světlo získáte buďto pomocí odrazné deskyanebo můžete využít také přirozeného světla z okna – v tomto případě však dejte pozor na různou barevnou teplotu světla.

HIGH KEY V POČÍTAČI

Po nafocení a stažení snímků do počítače je obvykle třeba ještě fotky mírně doladit. Pokud váš fotoaparát umí fotit do RAWu, tak je to nejlepší volba. Při vyvolávání můžete dodatečně mírně upravit expozici a také doladit zastoupení světel a stínů. Jestliže jste fotili do JPEGu, pak obvykle postačí mírně upravit úrovně, případně převést snímek do odstínů šedé, kdy je efekt high key přirozenější.

V případě, že chcete high key zkusit, ale nemáte jak vyfotit zdrojové snímky, můžete zkusit simulaci přímo v počítači. V tomto případě upozorňuji, že nemá příliš smysl pokoušet se o high key na barevných snímcích, jelikož se budete pravděpodobně potýkat s posterizací, která je u barevného obrazu viditelnější. Důležitá je také volba vhodného snímku, ten by měl již v základu mít více světlých tónů.

První úpravou by tedy mělo být převedení snímku do odstínů šedé, již takovým převodem je možné dodat fotografii velmi světlý nádech, v závislosti na typu převodu. Všimněte si rozdílu v převodu na ukázce níže.

sraz parkoviště Větruše

9 Hodina

Jak na krajinářskou fotografii

Vše sice začíná volbou té správné techniky ale tím nejdůležitějším je (bylo a bude) samozřejmě vždy vaše oko, myšlenka a kreativita. Sebelepší vybavení z vás fotografa neudělá. A naopak, máte-li ono pověstné “fotografické oko”, působivou fotografii pořídíte třeba i fotomobilem - byť ne v tak dokonalé technické kvalitě, jako třeba v případě digitální zrcadlovky (DSLR) či bezzrcadlovky (CSC). 

Další důležité vybavení

Na pořizování pěkných krajinek potřebujete - kromě fotoaparátu - i množství dalšího vybavení jako: správný objektiv, fotografický stativ, fotografické filtry, dálkovou spoušť atd. Ale stále platí, že “obsah je král”. Mnohem důležitější - než to nejlepší příslušenství a vybavení - je dobré načasování, výběr místa, správná doba a v neposlední řadě perfektní znalost obrazové kompozice.    

sraz vyhlídka Skalky

10 Hodina

Praktické užití nastavení fotoaparátu při simulovaném prostředí v níže uvedených aplikacích

Simulátor focení

https://www.canonoutsideofauto.ca/play/

Modul canon doporučuji použít v prohlížeči Chrome, stránku lze přeložit do češtiny pravým klikem myši  přeložit do češtiny

camerasim.com/camerasim-free-web-app/

11 Hodina

Velkoformátová fotografie

Proč (ne)fotit velkoformátové fotografie

Při fotografování krajiny, architektury, ale i dalších scén nám digitální technika umožňuje skládat úžasná panoramata. A to nejen ta klasická, která známe, ale i víceřadá. V tomto článku si vysvětlíme, co to víceřadá panoramata jsou. A především si řekneme, jaké jsou výhody a nevýhody skládání víceřadých panoramat oproti klasické běžné fotografii.

Výhody a nevýhody jednoexpozičních snímků (tzv. "oneshotů")

Výhody

Výhody jsou nasnadě – jednoduchost a rychlost v pořízení záběru. Zvlášť vlastníme-li širokoúhlý objektiv, není problém do kompozice zahrnout poměrně širokou scenérii včetně popředí, středního a zadního plánu. Při takovémto jednoexpozičním snímku neriskujeme změnu světelných podmínek a výrazně si ulehčujeme práci při následném postprocesu v počítači. Oneshoty však nejsou jen doménou tzv. širokáčů, velmi dobře se uplatní i při práci s objektivy středního rozsahu či teleobjektivy.

Nevýhody

V první řadě kompoziční omezenost. I když dokáží širokoúhlé objektivy obsáhnout skutečně široký záběr, přesto nejsou bez limitu. Jsme potom omezeni tím, co se nám do záběru objektivu vejde či nikoliv. Nemluvě o tom, že ne každý z nás je majitelem širokoúhlého skla. Např. takovouto fotografii budeme pořizovat širokoúhlým objektivem skutečně velmi těžko (fotografie je složena celkem z 8 snímků ve dvou řadách):

12 Hodina

Textury a struktury – foťte je nejen pro procvičení kompozice

Není třeba vždy zabírat rozsáhlé scény, krása je i v detailech. Ty najdete všude kolem sebe a využití jejich záběrů je různorodé. Přečtěte si, k čemu jsou obrázky textur a struktur a jak je co nejlépe zachytit.

Co vlastně jsou textury nebo struktury?

Pod termíny textura a struktura lze chápat více věcí. Ani není nutné mezi nimi ostře rozlišovat, ale obecně tady pod texturou chápeme záběr, který zachycuje detail předmětu a jeho viditelný povrch, často focený „kolmo“:

Proč je fotit?

Protože jsou fotogenické! A nejen to – textury se hodí do kompozic pro zvláštní efekty. (Tam se často hodí i na první pohled nefotogenické obrázky.)

Kde je hledat?

Textury i struktury lze najít téměř všude. Nezáleží na tom, jestli jste ve městě nebo se procházíte lesem. Krása přírodních struktur je v nepravidelnosti a nepředvídatelnosti. Pokaždé, když narazíte na kus dřeva, je opět jiný a jde o novou příležitost.

Zajímavé jsou i struktury ve strukturách, které získáme zejména odrazem ať už v oknech (fotíme-li v zástavbě) nebo na vodní hladině (když jsme v divočině). V případě soustavného používání by brzo diváka nudily, ale čas od času poskytují vítanou změnu.

Jak je fotit?

Vynechat rušivé prvky

Naprosto nejdůležitější věc je zachytit jen texturu nebo strukturu samotnou a vynechat jakékoliv rušivé okolí, které se nám nehodí.

Například ve chvíli, kdy fotíme texturu dřeva, se musíme záběrem vejít do jednolitého prostoru. Pokud se stane, že do snímku zasahuje konec kůry a tráva v pozadí, bude to vyzněním úplně jiná fotografie.

 

Začátečníci

Mírně pokročilí

Středně pokročilí

Pokročilí

 

digivek.zonerama.com