Marie Tomanová: Mezi Mikulovem a New Yorkem – Příběh o hledání identity a domova

Vážení posluchači, dnes se společně vydáme na cestu, která vede z jihomoravských vinic až na vrcholky mrakodrapů Manhattanu. Marie Tomanová není jen fotografkou úspěšnou v zahraničí; je strategickým mostem mezi naší specifickou postkomunistickou zkušeností a fluidním, hyper-individualizovaným světem současného globálního umění. Její příběh je příběhem o odvaze definovat sebe sama v prostoru, kde se tradice střetává s naprostou svobodou identity.

1. Úvod: Od moravských vinic k mrakodrapům Manhattanu

Kořeny Marie Tomanové jsou hluboce zapuštěny v jihomoravském Mikulově a Valticích, kde vyrůstala na rodinné farmě. Její dětství bylo definováno manuální prací, cykly přírody a vinohrady. Jako třetí, „nečekané“ dítě však čelila zvláštnímu prázdnu – v rodinném archivu prakticky neexistovaly její vlastní fotografie. Tento nedostatek vizuální dokumentace vlastní existence se stal klíčovým psychologickým katalyzátorem její pozdější, až obsesivní potřeby dokumentovat se skrze autoportrét.

Základní fakta o autorce:

• Vzdělání: Bakalářské studium na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, následované magisterským titulem z malířství na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (FaVU, 2010).
• Odjezd do USA: Rok 2011, původně jako au-pair v Severní Karolíně, poté v Upstate New York, než v roce 2013 definitivně zakotvila v NYC.
• Zásadní zlom: Přechod od malby k fotografii v New Yorku (2012) po pocitu vyloučení z maskulinního prostředí akademické malby.

Právě její malířské vzdělání tvoří základ jejího smyslu pro kompozici a barvu. V Americe však musela projít vynuceným restartem, kdy štětec nahradila objektivem, aby skrze něj našla své nové „já“.

2. Roky hledání: Ztracena a nalezena v cizí zemi

Emigrace pro Marii neznamenala okamžitou slávu, ale roky tvrdé práce v domácnostech, úklidu a hlídání dětí. Žila v hluboké izolaci, s omezenou angličtinou a bez rodinného zázemí. Tento pocit vykořenění se stal živnou půdou pro její umělecké probuzení.

Zásadním momentem byla návštěva retrospektivy Francescy Woodman v Guggenheimově muzeu (2012). Marie zde pochopila, že tělo a fotografie mohou být nástrojem k vyjádření vnitřního traumatu. Druhým pilířem jejího růstu se stalo osudové setkání v Metropolitním muzeu s uměleckým historikem Thomasem Beachdelem, Ph.D. (profesorem na Hostos Community College), který se stal jejím životním i profesionálním partnerem a kurátorem.

Série "Displacements" (2012–2016) V této rané fázi vytvářela autoportréty v americké přírodě. Její nahota nebyla provokací, ale performativním aktem „uzemnění“. Doslova se tiskla k mechu a stromům, aby potvrdila svou existenci v nové krajině. V její práci lze v této době sledovat vlivy Cindy Sherman (performativita identity) a polaroidové estetiky Andyho Warhola. Toto vnitřní hledání identity však brzy obrátila směrem ven – k tepajícímu mládí New Yorku.

3. Fenomén Young American a definice "Nové bohémy"

Projekt Young American vznikl v napjatém politickém kontextu Trumpovy éry. Jako imigrantka bez zelené karty pociťovala Marie paralyzující strach z deportace. Vytvořila proto alternativní vizi Ameriky – inkluzivní, svobodnou a lidskou, která byla protipólem k politice zdí.

Analýza estetiky: Marie používá kinofilm (často legendární Yashicu T4) a přímý blesk. Tato estetika syrovosti funguje jako politický akt – v jejím podání není blesk chybou, ale nástrojem „totálního odhalení“ (thorough disclosure), jak uvádí teoretička Lucy Sante. Absence retuše podtrhuje autenticitu a rovnost subjektů.

Tradiční ideál krásy	Vize Marie Tomanové
Retuš a vyhlazení nedokonalostí	Syrovost, přiznaná textura pleti jako důkaz žití
Rigidní genderové role	Genderová fluidita a bourání binárních kategorií
Exkluzivita a elitářství	Inkluze a oslava individuality „Nové bohémy“
Pasivní model jako objekt	Aktivní spolupracovník v aktu vzájemné validace

Světoznámý fotograf Ryan McGinley o její práci prohlásil, že Marie ukazuje budoucnost bez genderových binárních kategorií, kde lidé mohou „prostě jen být“. Na tento úspěch navázala knihou New York New York (2021), kde se portrét stává neoddělitelným od prostředí mrakodrapů a střech, čímž definovala svůj „vytvořený domov“.

4. Návraty: Paradox domova v projektu "It Was Once My Universe"

V roce 2018, po osmi letech v exilu, získala Marie zelenou kartu. První návrat do Mikulova však přinesl nečekané vykořenění ve vlastním domově. Zjistila, že její dospělé „já“ vyrostlo na nárožích New Yorku, zatímco v Mikulově se stala cizinkou.

Dekompozice vzpomínek v sérii:

• Staré oblečení: Marie se fotografovala ve svých dětských šatech či otcově svetru (otec zemřel, když jí bylo 16 let), což podtrhovalo propast mezi minulostí a přítomností.
• Rodinná archeologie: Snímky matčina řízku či zasněženého Mikulova sloužily jako pokus o znovuobjevení intimity s rodinou, která byla dlouho jen hlasem v telefonu.
• Pocit vmezeření: Fotografie zachycují stav „mezi“ – ani zcela v New Yorku, ani zcela doma.

V roce 2021 realizovala instalaci World Between Us na zámku v Mikulově. Šlo o unikátní spolupráci s její matkou (stejného jména). Základem byly Polaroidy, které Marie své matce denně fotila. Prezentovaly dvě různé editace stejných fotografií – dcery a matky – čímž demonstrovaly rozdílnost perspektiv na společný domov. Projekt získal mezinárodní uznání v podobě nominace na prestižní Louis Roederer Discovery Award v Arles.

5. Longitudinální portrét a filmová dokumentace

Nejnovější fáze Mariiny tvorby se zaměřuje na dlouhodobé vztahy s modely, zejména s múzou Kate Vitamin. Marie zde pracuje s konceptem longitudinálního portrétu, který sleduje transformaci člověka v čase.

• First Roll, Kate and Odie (2025): Ačkoliv materiál vznikl již v roce 2017 při jejich prvním setkání v brooklynské koupelně, jako ucelené umělecké dílo je prezentován až nyní. Marie vystavila kompletní 36snímkový film v původním pořadí – gesto naprosté transparentnosti, které ukazuje proces vzniku ikonického snímku.
• Filmová tvorba: Její „rozšířenou portrétní praxi“ doplňují krátké filmy z projektu 5 East Broadway: Beat of My Heart a 14 Dreamers (2023).
• Dokument HBO: Film Svět mezi námi (režie Marie Dvořáková) sleduje pětiletý vzestup Marie Tomanové od úklidu bytů až po vernisáže v Tokiu a Paříži.

V roce 2024 se Marie vrátila k performativnímu autoportrétu v sérii Untitled Portraits, kde skrze 20 různých person (včetně mužského alter-ega „Mario“ či hollywoodské hvězdy) zkoumá hranice genderu a moci, čímž se definitivně zařadila do kánonu po boku svých vzorů.

6. Závěr: Odkaz a význam pro současnou kulturu

Marie Tomanová je důkazem, že autentické umění postavené na osobní zranitelnosti může uspět v globálním měřítku. Její práce validuje pocit „já“ pro generaci, která odmítá staré šablony krásy a úspěchu.

Výběr z úspěchů v globálním měřítku:

• Komerční spolupráce: Nike, Gucci, Balenciaga, Instagram (Meta).
• Média: Vogue CS (přelomová obálka se seportrétem), The New York Times, GQ Italia.
• Portrétování ikon: Kim Gordon, Stanley Tucci, Jared Leto.

Vážení posluchači, Marie Tomanová nás učí, že „domov“ není statické místo na mapě, ale pocit napojení a odvaha být viděn se všemi svými trhlinami. Její cesta z mikulovských polí do galerií v Chelsea je inspirací o síle lidské identity v pohybu.